RECENZE: Nejprve ukázkový případ, jak nedělat hru. Později zábavný titul

Mobilní hra Orborun má jeden zásadní problém. Zábavná začne být teprve až tak po hodině a to je čas, který hraní na cestách nesmí vyžadovat. Nepsat o hře recenzi, Orborun bych již dávno před tím odložil.

Orborun je zvláštní titul. Je to pofidérní směs kvalitního zpracování, nešťastných nápadů a úrovní oscilujících od dobrých po bídné. Herně se titul blíží žánru nekonečných běhů. Orborun se však dělí na jednotlivé tratě, které mají jasně vytyčený cíl.

Ve hře objevíte desítky úrovní. Vývojáři však zapomínají, že méně je někdy více. Úvodní sada výukových tratí je tak zcela zbytečná a nezáživná. Její lekce by hráč bez problémů pochopil i během hraní propracovanějších map.

Titul je rozdělený do tematických světů. Po výukové sadě map následuje třicítka vesměs nezáživných tratí. Jsou jednoduché a minimálně v úvodu nic nemotivuje k jejich opakovanému průchodu pro získání lepšího času. Oproti závodním hrám či nekonečným běhům tu titulu chybí svižnost a prožitek z dobře zvládnutého průchodu úrovní.

Zážitek ze hry kazí řada drobností. Ovládání občas působí trochu nepřesně a opakování map je zdlouhavé. Nikoliv však kvůli jejich délce. Problém spočívá v několikavteřinovém zobrazování výsledků po doběhnutí trati. A pokud si ji chcete zahrát ještě jednou, vždy se znovu načítá. Svět se kvůli tomu jistě nezboří, k závodní hře na mobilních zařízení se to však nehodí.

Titul začne být zajímavý až v třetí sadě úrovní, které jsou navržené mnohem lépe. V ten moment se dostavuje zábava a hra působí jako příjemná výzva. Stále však chybí motivace pro zlepšování svých časů.

A je to škoda. Orborun je hra s potenciálem i sympatickou grafikou. Vývojářský tým by však potřeboval soudné vedení, které ze hry vystříhá všechen ten nepovedený balast. Ani pak by hra nebyla příliš originální, ale výtečně by pobavila.