RECENZE: Závody jako z Tronu baví, ale nevyužívají svůj potenciál

Pokud pojem výzva považujete za sprosté slovo, vezměte raději nohy na ramena. Mobilní hra Unpossible totiž využívá velmi strmou obtížnostní křivku a během chvíle nabízí pekelně náročné úrovně.

Unpossible

Osobně výzvy vyhledávám, Unpossible by však hráče k vyšším obtížnostem mohlo přivést plynulejším způsobem. Rozdíl mezi druhou a třetí úrovní je tak drastický, že si připadáte jako při skoku ze skály. A je to škoda, v základu je to totiž chytlavá variace na závodění.

V Unpossible zdoláváte futuristické tratě s grafikou značně inspirovanou filmem Tron. Hra je vizuálně povedená a ovládání funguje na jedničku. Jezdíte po kolejnicích a otáčením přístroje se vyhýbáte překážkám. Ty však mnohdy následují v intenzivním tempu, a nezbývá tak, než precizně škubat zařízením ze strany na stranu.

Titul je na vyšší obtížnosti až zuřivě rychlý a dalších několik vteřin mnohdy těžko předvídatelných. Právě to je jednou ze slabin hry. Nestačí jen pohotové reakce, některé části úrovní je třeba si perfektně pamatovat. Jinak končíte na šrot.

S ohledem na vysokou obtížnost trvá překonání vyšších úrovní úctyhodnou dobu. Problém pak spočívá v chybějícím pocitu, že "postupujete v před". To by přitom mohlo řešit odemykání drobností či lepší práce s žebříčky nejlepších hráčů.

Ty sice ve hře lze objevit, schovávají se však v nenápadných menu, a nevytvářejí tu správnou rivalitu. Titul by přitom mohl po každém závodu zobrazovat aktuální pořadí.

Ve výsledku Unpossible působí jako zábavný titul, který však značnou část hráčů odstraší svou obtížností. V době her s vysoce optimalizovaným průchodem, při kterém neustále něco odemykáte, tyhle závody mnohdy působí jako stagnace. A je to škoda. Základní koncept totiž funguje dobře.